V první čtvrtině 17. století prošel znak Liechtensteinů bouřlivým vývojem /1, jemuž česká heraldická věda věnovala dosud pouze okrajovou pozornost /2, přestože jeho studium neobohacuje jen naše znalosti o znaku Liechtensteinů, ale přináší také zajímavé informace k moravské komunální heraldice. Někdy mezi léty 1609-1620 totiž Karel z Liechtensteina (1569-1627) užíval poměrně komplikovaný znak, obsahující mj. znaky několika moravských měst.

Důvody vytvoření tohoto znaku můžeme hledat především ve snaze po symbolickém vyjádření Karlovy rostoucí společenské prestiže, jejímž průvodním jevem bylo udělení velkého palatinátu (30. března 1607) a následné udělení říšského knížecího stavu (20. prosince 1608). Velký palatinát jej mimo jiné opravňoval k ražbě vlastních mincí /3, k ní sice došlo až v roce 1614, ale mezi lety 1607-1613 bylo zhotoveno několik razidel, z nichž se zachovaly zkušební ražby. Část z nich reprodukuje původní rodový znak Liechtensteinů (dělený štít), ve dvou případech /4 jej ale provází čtveřice dalších štítů: 1. představuje dvě příčná břevna (pánů von Seefeld), 2. dvě špice (pánů von Ort), 3. příčné břevno, provázené pěti routami (3–2) (pánů von Mistelbach), 4. horní polovinu kohouta (pánů von Hanau). Smysl těchto znaků je pochopitelný jako vyjádření Karlovy (rsp. rodové – opis mince totiž zní: * CAROL[us] * D[ei]G[ratia] * PRIN[ceps] * ET * GVB[ernator] * DOM[i] * DE LIECHTEN[stein] *) pozemkové držby: kombinace prvních dvou štítků představuje dodnes znak města Valtice (Feldsberg) /5, tvořený původními znaky pánů von Seefeld a von Ort, třetí znak pánů von Mistelbach má zřejmě reprezentovat město a panství Mistelbach /6, funkce znaku pánů von Hanau /7 je nejasná.

Toto seskupení znaků (rozšířené o další) se v jednom štítě objevuje poprvé na pečeti z roku 1609 /8: štít je paprskovitě dělený na osm (defakto trojúhelníkovitých) polí, která popisujeme podle směru hodinových ručiček, střední štítek je dělený (tj. původní rodový): 1. pole nese příčné břevno a šest (3–3) rout (= Mistelbach), 2. pole se dvěma příčnými břevny (= Valtice I), 3. se dvěma špicemi (= Valtice II), 4. poloviční kohout (= Hanau), 5. štípené pole: vpravo routovitě dělené (routovitá mříž), vlevo poloviční orlice (= Prostějov) /9, 6. dvouocasý lev (= Úsov) /10, 7. štípené pole: vpravo břevno, vlevo poloviční orlice (= Hustopeče) /11, 8. dělený štít, v jeho horní části je poloviční doleva obrácený vlk (= Wilfersdorf). Na štítě je knížecí čepice – vytvoření tohoto velkého znaku tedy snad můžeme dát do souvislosti s udělením knížecího stavu, k němuž došlo na konci roku 1608.

Stejná heraldická symbolika byla použita na další Karlově pečeti pravděpodobně z téhož roku 1609 /12, nikoli ovšem v jednom štítě. V pečetním poli vidíme původní rodový znak Liechtensteinů, nad nímž dvojice gryfů drží helm s rodovým klenotem, okolo je pak umístěno osm štítků, obsahujících stejné znaky jako již popsaná Karlova pečeť.

V roce 1614 byl zkušebně ražen tolar /13, na němž nacházíme jinou variantu paprskovitě děleného štítu: střední štítek zůstává stejný, štít pod ním je ale rozdělen na deset polí: 1. pole je dělené, v horních dvou třetinách je poloviční doleva natočený vlk (= Wilfersdorf), 2. třikrát příčně dělené pole (= Valtice I), 3. dvě špice pojaté tentokrát jako zubovité dělení pole (= Valtice II), 4. Hanau, 5. pole nese heraldický hřeben o sedmi hrotech (= z Boskovic), 6. příčně dělené pole, v jehož horní části je dvojice supích hlav (= z Vlašimi), 7. & 8. Hustopeče (štípený štít), 9. jednoocasý lev (= Úsov), 10. Mistelbach. Na štítě je helm s přikrývadly a knížecí čepicí.

Oproti znaku z roku 1609 zmizel znak Prostějova, zatímco se objevila dvojice znaků, reprezentujících s největší pravděpodobností pozemkový majetek, jehož spolumajitelem se Karel stal díky svému sňatku s Annou Marií z Boskovic – znak pánů z Boskovic, vpodstatě shodný se znakem města Černá Hora a znak pánů z Vlašimi, dřívějších držitelů Úsova, za jejichž dědice se páni z Boskovic mohli na základě genealogických vazeb považovat.

Všimněme si několika prvků kompoziční logiky: zatímco znak z roku 1609 umístil do horní poloviny štítu znaky Valtic, Mistelbachu a Hanau, známé už z dřívějších drobných zkušebních ražeb, znak z roku 1614 vyměnil postavení znaku Wilfersdorfu a Mistelbachu, nepochybně z estetických důvodů. Znak Valtic, skládající se z dvojice původních znaků, tvoří vlastně jedno pole, přestože kvůli souměrnosti se několikrát objevil rozdělen do dvou zvláštních štítů resp. polí, na znaku z roku 1614 byl důmyslně vyvážen podobně dvousložkovým znakem Hustopeč, takže bychom mohli dělení štítu popsat také jako čtvrcení pokosem, přičemž pravá a levá část štítu jsou vždy ještě dvakrát příčně rozděleny, takže štít vlastně tvoří osm logických (a nikoli deset viditelných) polí. Snad to byla také estetická kritéria, která způsobila zmizení prostějovského znaku.

Razidlo popsané mince vzniklo ještě roku 1613, protože neobsahuje znak Opavska, které bylo Karlovi uděleno 28. prosince 1613 resp. 4. ledna 1614. Držba tohoto slezského vévodství byla mimořádně prestižní, takže se ve znaku Liechtensteinů nemohla neobjevit. Hned roku 1614 začal Karel razit tolary /14, na jejichž reverzu se objevil znak shodný se znakem ze zkušební ražby z roku 1614, změna se týkala středního štítku, na nějž byla umístěna korunovaná orlice s perizoniem (= Slezsko), na jejíž hrudi jsou vedle sebe položeny dva štítky: vpravo štípený (= Opavsko), vlevo dělený (= Liechtenstein). Na štítě je turnajská přilba s knížecí čepicí, na jiných ražbách z té doby pak jen knížecí čepice (obr. č. 1).

Zajímavým dokumentem pro období paprskovitě děleného štítu v liechtensteinské heraldice je ještě několik akvarelových návrhů standarty Karla z Liechtensteina, které se zachovaly v Rodinném archivu knížat von und zu Liechtenstein /15. Jejich vznik můžeme klást do let 1614-1615, znak, který je na nich v několika variantách zpracován (jedná se však o stále týž znak) je vlastně drobnou variací paprskovitě děleného štítu z roku 1614, nemáme ovšem žádné důkazy pro praktické použití tohoto znaku. Heraldicky je důležité, že akvarely jsou barevné a informují nás tedy o tinkturách jednotlivých polí, které by nám jinak zůstaly zřejmě utajeny. Střední štítek obsahuje znak Liechtensteinů, Opavska a Slezska ve třech variantách:

III. čtvrcený štítek: v 1. a 4. poli Liechtenstein, ve 2. a 3. poli Opavsko – slezská orlice, korunovaná knížecí čepicí nese celý štít na hrudi jako štítonoš. Štít je paprskovitě dělený na osm polí (jako v případě znaku z roku 1609): 1. stříbrno-černě dělené pole, v horní části poloviční doleva natočený vlk přirozené barvy s červeným jazykem (= Wilfersdorf), 2. třikrát zlato-modře dělené pole (= Valtice I), 3. červeno-stříbrně dvěma špicemi rozdělené pole (= Valtice II), 4. ve zlatém poli černý poloviční kohout s červenou zbrojí (= Hanau), 5. stříbrné pole se dvěma srostlými červenými supími hlavami s červenou zbrojí (= Vlašim), 6. štípené pole: vpravo červené se zlatým příčným břevnem, vlevo zlaté s červenou poloviční orlicí s červenou zbrojí (= Hustopeče), 7. ve stříbrném poli modrý jednoocasý lev s červeným jazykem (= Úsov), 8. v červeném poli stříbrné příčné břevno, provázené šesti (3–3) stříbrnými routami (= Mistelbach). Na štítě je ve většině případů zlatá (!) turnajská přilba s knížecí čepicí, z níž buď vychází knížecí plášť nebo přikrývadla, která jsou vpravo červeno-zlatá, vlevo červeno-hermelínová. Znak je pokaždé rámován dvaatřiceti štítky, které představují erbovní vývod Karla z Liechtensteina ze třiceti dvou předků (obr. č. 2).

Jak již bylo řečeno, s rokem 1615 mizí paprskovitě dělený štít z liechtensteinské heraldiky a je nahrazen znakem, s nímž se můžeme setkat na dvojici památek. Poprvé se objevuje roku 1615 v památníku mincmistra Izajáše Jesenského z Velké Jeseně /16, jedná se o čtvrcený štít se špicí vsunutou mezi dvě dolní pole, střední štítek je čtvrcený se srdečním štítkem:

srdeční štítek: 0. zlato-červeně dělený (= Liechtenstein); střední štítek: 1. třikrát zlato-modře dělené pole (= Valtice I), 2. v červeném poli dvě stříbrné špice (= Valtice II), 3. v červeném poli stříbrné břevno provázené šesti (3–3) stříbrnými routami (= Mistelbach), 4. pole zlaté s černým polovičním kohoutem s červenou zbrojí (= Hanau); štít: 1. pole stříbrno-červeně štípené (= Opavsko), 2. pole zlaté s černou korunovanou orlicí se stříbrným perizoniem (= Slezsko), 3. červené pole se stříbrným hřebenem se sedmi hroty (= z Boskovic), 4. stříbrné pole s dvěma srostlými červenými supími hlavami (= z Vlašimi), 5. (špice) stříbrné pole s modrým dvouocasým lvem s červeným jazykem (= Úsov). Na štítě umístěném v kartuši je knížecí čepice (obr. č. 3).

Obr. č. 3 / Znak Karla z Liechtensteina z erbovníku Izajáše Jesenského (1615).

Stejný znak (pouze úsovský lev má pravděpodobně jen jeden ocas a na štítě je knížecí koruna) je umístěn na kamenné desce v Hustopečích u Brna na domě č. p. 15 na rohu dnešní Mrštíkovy a Jiráskovy ulice /17, což ukazuje, že znak byl Karlem z Liechtensteina skutečně užíván.

Roku 1620 nastává zásadní změna v liechtensteinské heraldice, v níž už nebudou mít místo znaky, reprezentující jednotlivá města rsp. panství. Důvod proč Karel z Liechtensteina upustil od používání “komunálních” znaků, se pokusil najít K. Schwarzenberg domněnkou, že se tak stalo “patrně na pokyn moravské zemské vlády!” /18. Domněnka ovšem zůstává domněnkou.

Otázkou je, nakolik se vlastně jedná o městské znaky. Některé z popisovaných znaků totiž nelze označit za znak nějakého konkrétního města či panství, ale spíše za reprezentaci širší oblasti pozemkového majetku, která je odvozena z rodového znaku starších držitelů oblasti (např. znak pánů z Vlašimi), domníváme se, že příčinou tohoto jevu je zaprvé “stručnost” – jeden znak zahrnuje více panství, zadruhé neexistence některých městských znaků v té době. Karlův znak také nikdy nepředstavuje symbolický souhrn všech vlastněných panství, vždy jde o výběr, řídící se dnes nejasnými kritérii.

U řady znaků se ovšem nepochybně jedná o městské znaky (Hustopeče, Prostějov, Úsov, Valtice) a právě komunální heraldice může studium probraných variant liechtensteinského znaku přinést nové poznatky – stačí srovnat tinktury zachované v Jesenského erbovníku či na návrzích knížecí standarty s dnes používanými tinkturami městských znaků Úsova /19 či Valtic /20!

Samozřejmě se nabízí možnost, že liechtensteinský znak je zčásti tvořen pro tuto příležitost vzniklými “městskými” znaky nebo že alespoň barvy byly stanoveny uměle (analogicky “idealizaci” znaku Hustopeč, z nějž u Liechtensteinů zmizel vinný hrozen a vinařský nůž, které byly zřejmě příliš drobnými prvky, jež by zbytečně znejasňovaly již tak dost složitý znak), pokud ale někdo tuto možnost nepodpoří relevantními argumenty, musíme dát zachovanému pramenu svou důvěru a předpokládat, že zobrazené znaky představují autenticky používané (a v některých případech poprvé barevně zachycené) městské znaky.

POZNÁMKY:

1/ Jiří J. K. Nebeský, Znak Liechtensteinů v 17. století. Opava, FPF SU, ročníková práce, 1999 (rkp., do doby než budou výsledky této práce publikovány, je její text přístupný zde).