Genealogické a heraldické listy 2002, č. 1, s. 45–46
Erbovní listiny ze severní Moravy
Karel Müller, Erbovní listiny v archivech Slezska a severní Moravy. Opava, ZA a SOkA Opava, 2001. 116 s., 700 výtisků, 140 Kč.
Bádání o erbovních listinách se v Česku dočkalo v posledních letech několika významných publikací. Kromě studií o jednotlivinách i celku tohoto fenoménu byly vydány dvě obsáhlé a výpravné knihy z pražských fondů: Erbovní listiny Archivu hlavního města Prahy (1997 autoři: Michal Fiala, Jakub Hrdlička a Jan Županič) a Erbovní listiny Archivu Národního muzea (2001, Michal Fiala, předmluva: Tomáš Krejčík), zpřístupňující celkem 344 erbovních listin. Dalších 89 listin přináší kniha Karla Müllera, pokrývající všechny archivní fondy bývalého Severomoravského kraje. Jedná se vlastně o druhé vydání průkopnického přehledu z roku 1985 (s dodatky z let 1989 a 1992), vydaného jako zvláštní příloha Zpravodaje tehdy agilního Klubu genealogů a heraldiků v Ostravě. Nové vydání přináší oproti tisku z 80. let několik nově objevených listin (i dvě nobilitační listiny rodu Kleinů, odcizené z archivu v 90. letech 20. století!), aktualizované údaje o uložení archiválií a především kvalitní barevné reprodukce erbovních miniatur (díky tomu bylo možno vypustit jejich slovní popis). Oproti citovaným pražským publikacím je rozdíl především v tom, že kniha přináší pouze regest listiny a popis znaku, "který pomíjí zbytečné dobové frázovité obraty, ponechává však všechny konkrétní údaje", zatímco Michal Fiala a spol. zvolili citaci relevantních částí listin v původním znění. Informace o listině jsou samozřejmě doplněny formálními údaji a odkazy na literaturu (u šlechty francouzské provenience jistě existuje několik francouzských kompendií, jež by bylo možné využít). Bylo vypuštěno 7 erbovních listin uložených v severomoravských muzeích a knihovnách, které původní soupis také obsahoval.
Díky kvalitním reprodukcím můžeme sledovat praktickou heraldiku od 16. do 20. století nejen pokud jde o stylové proměny ztvárnění znaku - zde by si nový pohled heraldických kompendií zasloužila především "úpadková" heraldika 18. a počátku 19. století, která je podle publikovaných miniatur nepochybně konzistentnější než následující historizující "krasoznakování", jež bychom měli vnímat mnohem kritičtěji než dosud - jako období tematicky i stylově skutečně vyprázdněné heraldiky. Velkou pozornost by si zasloužil výzkum heraldických figur a jejich "morfologie" z tohoto období. Několik "heraldických kuriozit", uváděných v heraldických učebnicích, se při srovnání s autentickou heraldikou 17. a 18. století ukazuje jako zavádějící způsob interpretace - v publikovaných miniaturách narážíme na desítky takových "kuriozit" (viz např. znak pro Matyáše Mayera von Mayersstein: v 1. a 4. poli čtvrceného štítu je gryf, přičemž oba gryfové drží jeden kámen položený na místě středního štítku, je toho dosaženo tak, že gryf v 1. poli stojí na pravé "stěně" pole, je tedy otočený o 90 stupňů vůči obvyklému postavení figury - pro studium takovýchto případů, pro které dnešní heraldická terminologie nemá dost výrazových prostředků, by originální znění blasonu bylo výhodné). Obsahy znaků jsou často tvořeny figurami, objevujícími se v heraldice až v 16. století: jezevci, bobři, špačci, straky, pávové - většina těchto znaků patří úřednické či důstojnické šlechtě, která do veřejného povědomí příliš nepronikla, takže její heraldika zůstává poměrně neznámá. Ukazuje se, že naše heraldické vědomí je formováno jakýmsi "nečasovým" konceptem heraldiky, odvozeným zejména ze znaků staré šlechty, o heraldice v jejích dobových proměnách toho zatím obecně víme jen málo. Zkoumání heraldiky erbovních listin je určitě velmi perspektivní, vždyť nabízí řadu podnětů i dalším společenským vědám - můžeme na unikátně jednotném proudu písemností (výtvarných děl) sledovat a srovnávat proměny estetického cítění i mentality vůbec.
Doufejme, že Müllerova a další zmiňované publikace se v dostatečném množství dostane do knihoven badatelských, veřejných i zahraničních. Bylo by škoda, kdyby výsledky badatelského úsilí nemohly být dostatečně využity kvůli malé publicitě či propagaci. V našem oboru se to často stává.
Jiří J. K. Nebeský