Heraldika a genealogie 32, 1999, č. 3-4, prosinec, s. 161-162
Almanach českých šlechtických rodů. Vladimír Pouzar za spolupráce Františka z Lobkowicz, Petra Maška a Pavla R. Pokorného, ilustroval Antonín Javora s předmluvou Huga hraběte Mensdorff-Pouilly, 416 stran, nakladatelství Martin, Praha 1999.
Roku 1763 vyšel v saském městě Gotha první Dvorský kalendář zpřístupňující aktuální genealogické informace o vládnoucích rodinách tehdejší Evropy. Tzv. Gothajský almanach (GA) si získal takovou oblibu, že od té doby vycházel každoročně, v 19. stol. přibylo několik zvláštních řad, věnovaných rodinám hraběcím, baronským, rytířským i šlechtickým. Inspirace GA dala vzniknout několika obdobným pokusům, které se snažily pokrýt menší územní celky. V Česku se, mimo brněnských Genealogisches Taschenbücher der Ritter- und Adelsgeschlechter (1870-1894), zaměřených na nižší šlechtu Rakouska-Uherska, pokusil o podobný podnik Zdenko Radslav Kinský sborníkem U nás (1934), jenž se měl druhého svazku dočkat za sedm let, vyšel však až roku 1948 (reprint 1995), následující komunistická diktatura podobným snahám nepřála, takže v německém Limburgu vycházející řadu Genealogisches Handbuch des Adels (LA), která v 50. letech na GA navázala, české knihovny z větší části ignorovaly. Pro české badatele, kteří mají přístup k zahraniční literatuře zatím velmi ztížený tedy zeje mezi rokem 1942 (rsp. 1944), kdy přestaly vycházet GA, a dneškem padesátiletá informační mezera. Její zaplnění si jako hlavní cíl vytkl i nejnovější pokus Vladimíra Pouzara a kol., nazvaný Almanach českých šlechtických rodů (AČŠR). Na první svazek (1996) navázal letos díl druhý.
Autoři sami v prvním svazku konstatovali, že jimi zvolená kritéria (panský stav do 1918, fyzická přítomnost rodu v Česku 1939ad.) naplňuje více než 200 rodů, svazek však pojednával jen o 30 z nich. Ten druhý obsahuje 55 rodů, v tom ale všechna hesla z prvního svazku (plus významné doplňky a opravy), což je málo pochopitelné, vždyť i GA tváří v tvář nezvládnutelnému množství informací rozdělily např. ediční řadu pro hraběcí rodiny na dvě série. Doufejme, že třetí svazek AČŠR zmapuje další čtvrtinu sledovaných rodin.
Hlavním zdrojem informací jsou pochopitelně GA a LA (a sdělení jednotlivých rodin), které jsou také stereotypně uváděny za každým heslem jako “Literatura”, proč tento oddíl ale neobsahuje i odkazy na významnější práce o dějinách rodu?
Závislost na zmíněné literatuře bez srovnání s dostupnou českou produkcí vede někdy k přejímání omylů, byť zejména pro starší dobu - např. zakladatelem II. linie hrabat Bubnů z Litic není Kunata Jaroslav (+1648), jehož potomci vymřeli roku 1825, ale Leopold, mladší syn Antonína Hynka (+1725) z I. linie. Proti GA a LA má však AČŠR jednu důležitou výhodu - rodiny jednotlivých členů rodu jsou zachyceny v úplnosti (a ne jen žijící členové a jejich přímí předci).
Křestní jména jednotlivců, často mnohonásobná, jsou v AČŠR redukována na jedno či dvě v praxi užívaná jména, proti čemuž snad nelze nic namítat, problém je ovšem v pravopisné podobě jmen, která se zdá nedůsledná, jednou je jméno počeštěno, podruhé ponecháno v němčině - např. Arnošt František Harrach (+1971) má syna Arnošta Leonharda, vnuka Arnošta Jiřího a pravnuka Ernsta. Při překladu křestních jmen vyvstává navíc jeden těžko řešitelný problém - překládat Charlottu jako Karlu či Karolinu?
Přes tyto drobnosti je samozřejmě AČŠR publikací pro genealoga velmi důležitou a je dobře, že vyšla. Hlavní námitka, pomineme-li minimální propagaci, kterou nakl. Martin knize věnuje, směřuje ke grafické úpravě, která vzhledem ke zmíněnému množství nezařazených rodů nesmírně velkoryse zachází s místem - jen proto, aby znak mohl být umístěn na sudé straně, je často lichá strana vyplněna pouze několika málo řádky rubriky “Literatura”. Grafická úprava je provedena nedbale - nedůsledné používání mezititulků, nefunkční sazba z různých druhů písma atd. Oproti prvnímu svazku, kde byla použita “dobová” vyobrazení znaků (rytiny z 19. stol.), letos vytvořil kresby Antonín Javora - bohužel jeho styl je málo invenční, i když formálně přesný. Nadto jsou kresby reprodukovány s různou měrou zmenšení, což knize na kráse nepřidává.
Jiří J. K. Nebeský