Narodil se 14. června 1974 v Liberci jako syn Jitky Nebeské (rozené Bašíkové) a Jiřího Nebeského | rodina bydlela v Neratovicích | roku 1977 se přestěhovala do Hranic | 1978–1980 mateřská škola v Hranicích | 1980–1988 základní škola v Hranicích | 1988-1992 gymnázium v Hranicích | 16. září 1989 s Liborem Hanušem, Petrem Markem, Jiřím Nezhybou a Hynkem Polákem zakládá Kulturní sdružení Unarclub | od 1990 používá jméno Jiří J. K. Nebeský (Jiří Juffo Karlsson Nebeský) | 14. června 1992 pokřtěn v římskokatolické církvi | 1993 nezaměstnaný, 4 měsíce redaktor týdeníku Přehled | 1993–1997 Slezská univerzita v Opavě, obor: česká literatura (Bc.) | 1994–1999 milostný vztah s Kateřinou Malenovskou | 1996-2000 Slezská univerzita v Opavě, obor: čeština-dějepis (nedokončil) | 1999-2000 milostný vztah s Alžbětou Jamborovou | 1999 spoluzakládá občanskou iniciativu Příjemný úder | 2000-2002 Slezská univerzita v Opavě, obor: filologie-čeština (Mgr.) | 2000-2002 milostný vztah se Zuzanou Jurkovou | 2002-2004 civilní služba na Slezské univerzitě v Opavě | 2002–2003 milostný vztah s Terezou Dvořákovou | 2002–2006 zastupitel a radní za volební stranu Příjemné Hranice | od 2004 grafik atd. ve firmě Grapp CZ, s.r.o. | od 2005 milostný vztah a manželství s Ivou Koleňákovou | 23. listopadu 2005 narození dcery Nely | 17. dubna 2008 narození syna Hynka | 2014 laureát Ceny města Hranic | 2021–2022 studium "učitelského minima" na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně

• DIVADLO | V roce 1990 vytvořil s Petrem Markem, Jiřím Nezhybou a Liborem Hanušem rozhlasovou improvizaci Abuladze, kterou následující rok inscenoval soubor Fiasko (jehož byl nehrajícím členem). Hra vyšla v souboru Unarclub: Hry I (1992) i s texty neuskutečněného představení Žumpa 3 (1991). Při zkouškách souboru Fiasku vzniklo improvizační Dekadentní divadlo Beruška (s Petrem Markem, od podzimu 1991 i s Jiřím Nezhybou), navazující na rozhlasové improvizace i divadelní performaci Noclehárna (1990). V roce 1999 Berušku definitivně opustil (trojici doplnil Prokop Holoubek) | Divadlo Beruška

• FILM | V roce 1988 hrál poprvé ve filmu Petra Marka Jablkový Johny (zničeno Veřejnou bezpečností), v rámci Unarfilmu pak účinkoval a spoluvytvářel řadu kratších i delších filmů. K nejzajímavějším patří celovečerní Bajesta Gumbrina (1993), dokument Které své (1994), komedie 240 minut v Solingenu (1995), tragikomedie My Life Opodál (1996) ad. Vedlejší role též ve vizuálních pracech mimo Unarfilm: Šumné Hranice (2002) a Národ sobě (2003). Jako režisér sólově realizoval krátkometrážní filmy Osudí (1995) a Podmpisua (1995) | Unarclub

• HUDBA | V roce 1988 poprvé hostuje na performanci Rejže; 1990 poprvé za mikrofonem v písni Socialistická (The Scalders: LP Socialistická); 1991 poprvé výraznější účast na kolekci Unarclub: Chobotnice na kraji města; 1992 s Petrem Markem zakládá skupinu Doktor & Dement (později Kakaduo), celkem vydali 14 řadových alb (1992–2004), nejvýznamnější jsou Mečoun (1994), Ostudio (1997), Exkluzivní rozhovor (1997), Art Rock Free Jazzu (1998). Sólově připravil pod jménem Grošák kolekci Černý kůň (1994) s propagační knihou-rozhovorem a videokazetou, nedokončeny zůstaly projekt Pocit chlupu v krku (1995) a Nequality (2003). V letech 1994–1995 vystupoval jako zpěvák a tanečník v performační duu (triu) Strugačtí a s Hynkem Polákem jako Dobří muzikanti. Jako spoluautor je podepsán pod řadou studiových kolekcí i koncertních záznamů Unarclub/Divadlo Beruška, zejm. Díky, zazobaní hoši (1998), hlasem přispěl na album Dr. Kombajn Zábavy Repertoir (2001). | Kakaduo | Unarclub

• BELETRIE | První dětské texty (např. Generál Kfendkfend v blázinci) se nedochovaly, další beletristické pokusy jsou z roku 1989 (báseň Kapiliára Sambarodis), od 1991 souvislejší poetické a nárazově též prozaické psaní. Vydané básnické kolekce: Podmračen dvouslabičnými anděly (Almanach Unar, 1991), Muflon a sáňky (sborník Klofáč, 1992), Odešel kdosi (1992), Džus / fáze hypostáze (2000). Další soubory zůstávají v rukopise. S Petrem Markem a Jiřím Nezhybou vydal kolektivní improvizační román Svěží vánek (1994). Básnické i prozaické pokusy početně zastoupeny v autorském časopise Maštal (1994–2000) | Maštal

• LITERÁRNÍ VĚDA | Ve druhé polovině 90. letech 20. století otiskl pár esejů z oblasti literární vědy. Nejvýznamější je Čtyři fáze nenapadnutelnosti (1997). Nárazově se věnoval recenzování současné poezie a populárněvědeckých knížek. Později jej více zaujala ediční práce a témata z literární historie. Vydal dva rukopisy Josefa H. A. Gallaše – zápisy snů Kusy rozpadlých cihel se změnily v knihy (2002) a autobiografii Mé žalosti a mé bolesti (2006). K vydání připravil první díl pamětí svého praděda Františka X. Bašíka Vyučil jsem se u Kafků (2003) a vzpomínkové knihy Ladislava Jandy Krásná řeka Bečva a jiné hranické povídky (2011) a Potok pod viadukty a jiné hranické povídky (2014) | Tichý typ

• ŽURNALISTIKA & POLITIKA | Pro regionální noviny se věnoval v 90. letech 20. století především kulturní publicistice, výsledky shrnul v knižním souboru Hranická scéna 90. let (2005). Poté se věnoval hlavně tématům z místní politiky, novinářská pozornost přerostla v roce 1999 v občanské angažmá a 2002 ve vytvoření volební strany Příjemné Hranice, za níž se účastnil práce rady a zastupitelstva města Hranic. Komentáře na politická témata v blocích nebesky.blog.respekt.cz | (Nové) Nebeské oči

• VLASTIVĚDA | První otištěný text z oboru regionální historie se jmenoval Spolek k zachování a ozdobování filiálního kostela Narození P. Marie v Hranicích (1991). K větším pracem patří knížky Příbeh lágru – Internační tábor v Hranicích a perzekuce Němců 1945–1946 (2003), Kostelíček – Čtení o kostele Narození Panny Marie v Hranicích (2015) a Srdce Moravské brány – Vlastivěda města Hranice (2021). Publikoval řadu knih historických fotografií Hranic – Hranice z edice Zmizelá Morava a Slezsko nakl. Paseka (2007), Hranice ne starých fotografiích (2010), Moje milé Hranice před lety 1 (2013) a 2 (2016), Minulé Hranice 1 (2019) a 2 (2022). Vydal tři svazky vlastivědného sborníku Kdysi a nedávno – Texty o dějinách Hranicka (2009, 2011, 2012). S Kateřinou Malenovskou otisk studii Institucionální zajištění Slezského národního divadla v Opavě v letech 1945–1949 (2004). Důležitější je projekt internetového depozitáře Hranická historická knihovna.

• HERALDIKA | O heraldiku a genealogii se zajímá od roku 1986. Od roku 1990 otiskl několik heraldických textů, nejvýznamnější je studie Znak Liechtensteinů v 17. století (2002). Se "šlechtickými studiemi" souvisejí i další publikované texty, např. Urozenost Lukáše Dembinského z Dembině (2013). Větší ohlas měl projekt internetového depozitáře Prozatimní heraldická knihovna | heraldické texty.

• SOCIOLOGIE | Zájem o sociologii spadá do let 2000–2001, výsledkem je široce založený výzkumný Projekt Miluji, zakonzervovaný v počátečním stádiu, a studie Vůle k ab/normalitě (2001), za zmínku stojí reflexivní rozhovor s Petrou Pavlištíkovou White Power Is No/more Power (2000).

• NAKLADATELSTVÍ | V roce 1989 vydává první xerokopírovaný tisk, v souvislosti s vydáním Almanachu Unar (1990) začíná užívat značku nakladatelství LS†D, od 1992 Nakladatelství Kulturního sdružení Unarclub LS†D, od 1997 Nakladatelství Unarclub. Do roku 2000 vydal 39 kníže(če)k, většinou poezii v edici Kamuflon a literární výtvory Unarclubu (např. román Svěží vánek), a 25 čísel časopisů (zjm. Maštal). V roce 2004 zahájil projekt selfnakladatelství Tichý typ, které zatím vydalo více než 20 titulů. | Nakladatelství Unarclub | Tichý typ.